Historie Komitétu pro udržování památek v války roku 1866
Popud ke vzniku spolku, který si vytyčil za cíl ochranu a údržbu stávajících a zřizování nových pomníků z prusko-rakouské války roku 1866 na bojišti u Hradce Králové byl dán 16. listopadu 1888. Toho dne probíhal v lese Svíb, který leží nedaleko obce Chlum u Hradce Králové, lovecký hon. Mezi účastníky byl také setník zemské obrany ve výslužbě a válečný invalida Jan Nepomuk Steinský. Ten se 3. července 1866 zúčastnil bitvy u Hradce Králové a právě v bojích ve svíbském lese utrpěl těžké zranění ruky, která mu musela být amputována.
Vzpomínka na krvavou řež umocněná chmurným podzimním počasím a desítkami hromadných hrobů označených rozpadajícími se provizorními dřevěnými kříži nebo plukovními pískovcovými pomníky přiměla setníka Steinského k myšlence založení spolku, který bude pečovat o zřízené hroby a pomníky padlých vojáků , bude iniciovat zřízení či vlastními silami budovat nové památky na místech posledního odpočinku rakouských, pruských a saských vojáků. Myšlenka vyslovená nahlas Janem Steinským se setkala s ohlasem přítomných. Idea zřízení záslužného spolku byla následně interpretována redakcí Vojenských listů a Ratiboru několika články.
Již 2. prosince 1888 proběhla v obci Cerekvice nad Bystřicí ustavující schůze komitétu, který dostal název "Das Lokalkomité zur Errichtung und Erhaltung der Krieg-Denkmale auf dem Slachtfelde bei königgrätz im Jahre 1866", česky "Komitét pro udržování pomníků na bojišti Králové-hradeckém". Jeho předsedou se stal Jan Steinský, jednatelem Antonín Tvrzský, řídící učitel v Cerekvici, a technickým referentem ředitel Odborné školy sochařské a kamenické v Hořicích Vilém Dokoupil. Z dalších osobností, které se intenzivně zapojili do činnosti nově zřízeného komitét lze jmenovat Jana Weinzettela, c. a k. poručíka ve výslužbě, Františka Waldeka, majitele realit a cihelny v Plotištích či dvorního radu Ludvíka von Malovtze, který převzal nad spolkem protektorát. Sídlem spolku se stala Cerekvice nad Bystřicí, později se přestěhoval do Hořic a v roce 1891 definitivně přesídlil do Hradce Králové.
Podle dochovaných zpráv provedl již před zřízením komitét Vilém Dokoupil renovaci některých památek, na jejímž finančním krytí se podílelo vídeňské c. a k. ministerstvo války. V roce 1891, roce 25. výročí bitvy u Hradce Králové, evidoval komitét na královéhradeckém bojišti 227 pomníků. Téhož roku byl komitét změněn na spolek a jeho stanovy 27. dubna 1891 schváleny c. a k. místodržitelstvím v Praze.
Spolek brzy získal na důležitosti, členů přibývalo a do jeho řad vstupovali osobnosti veřejně činné a vážení občané měst na královéhradecku. Přičiněním těchto členů - mecenášů - bylo během dvou let (1889-1891) opraveno všech 230 evidovaných památek. Byly opraveny či zřízeny nové kříže na hromadných hrobech a odborně restaurovány kamenné náhrobní kameny i monumentální pomníky. Vznikaly také nové památky. v roce 1898 bylo v evidenci 319 pomníků, o rok později již 342 a za další dva roky rovných 400!
Po zřízení spolku pro udržování válečných hrobů z roku 1866 na bojišti královéhradeckém začaly obdobné spolky vznikat i na bojištích dalších. V roce 1890 to bylo ve Dvoře Králové n/L, dále v Jičíně, Mnichově Hradišti a Podolí, Trutnově, Liberci, Novém Bydžově. Podstatnou úlohu při zřizování dalších spolků na ostatních bojištích z prusko-rakouské války roku 1866 měl majitel náchodského zámku a velkostatku princ Vilém ze Schumburg-Lippe a také velitelství 9. armádního sboru v Josefově pod velením generála jízdy prince Leopolda Croye.
V roce 1892 byla z iniciativy velitelství 9. armádního sboru a pod záštitou prince Viléma ze Schaumburg-Lippe vedena jednání představitelů jednotlivých spolků o jejich sloučení v ústřední spolek, který by zajišťoval péči o válečné hroby z roku 1866 na celém území Čech a Moravy. 18. června 1892 byly c. a k. místodržitelstvím v Praze podepsány nové stanovy ústředního spolku a 21. 12. 1892 se konala první valná hromada spolku v Hradci Králové. Komitét měl tehdy 24 zakládajících a 132 přispívajících členů. Předsedou spolku byl jednohlasně zvolen baron Rudolf Ulmenstein a protektorem spolku byl jmenován princ Vilém ze Schaumburg-Lippe.
Největšího rozkvětu dosáhl ústřední spolek v prvním desetiletí 20. století. V roce 1908 měl 6 čestných, 75 zakládajících a 729 přispívajících členů, 12 místních spolků a 1 pobočný spolek v německé Vratislavi. První světová válka však činnost značně ochromila a ve změněné poválečné politické situaci doporučil výbor poslední valné hromadě konané 16. května 1919 rozpuštění spolku a převedení jeho majetku na ministerstvo národní obrany, které zřídí při Odborné škole pro kameníky a sochaře v Hořicích nadaci pro udržování hrobů a pomníků v války roku 1866. Tak se také stalo a spolek svoji činnost ukončil. Některé spolky na jednotlivých bojištích, jako například v Hradci Králové a Jičíně však v činnosti pokračovaly.
Právním nástupcem ústředního spolku se stala správní komise nadace, která se prvně sešla v únoru 1927 a která také více či méně spolupracovala jak s jednotlivými spolky původního komitétu, které v činnosti pokračovaly, tak také s es spolky nově vznikajícími, jako tomu bylo v Náchodě, kde četnický strážmistr Bohuslav Peterka založil "Odbor pro udržování válečných hrobů a pomníků při odbočce Svazu čsl. četnictva v Náchodě". Přestože financování péče o památky bylo závislé zejména na úrocích z nadačního fondu, podařilo se během deseti let udržet hroby a pomníky v dobrém stavu.
Druhá světová válka péči o památky z roku 1866 nejprve značně ochromila a od jara 1943 úplně zastavila, když nadační majetek byl převeden na Bezikskommando v Hradci Králové. Po roce 1945 k určitým aktivitám došlo, avšak v roce 1951 byly veškeré spolky a nadace zrušeny zákonem.
Činnost původního ústředního spolku byla obnovena na jaře 1990, kdy byl na ustavující valné hromadě přijat název Komitét pro udržování památek z války roku 1866, jehož sídlem se stal Hradec Králové.
V posledních třech letech vykazujeme ve Výročních zprávách spolku neustálý nárůst počtu opravených pomníků. Tento pozitivní trend je umožňován především promyšlenou finanční strategií spolku využívající v plné míře vypisovaných grantových schémat. Prostředky se daří zajišťovat i přes nepřízeň zákona o válečných hrobech, který dovoluje žádat o financování oprav pouze vlastníky pomníků či pozemků pod nimi. Dobrou spoluprací s orgány státní správy a samospráv naplňuje nadále Komitét své primární poslání, tj. péče o památky z války roku 1866.